Ad Matrem venite

Mariánská moteta a instrumentální hudba z arcibiskupského archivu v Kroměříži

(Kroměříž, 1669, rukopis)

Bonifazio Graziani (1604 - 1664) - Ad Matrem venite (Per la Madona)
(Roma, 1669, 1684, tisk / Kroměříž, 1669, rukopis, Poglietti - Moteto a 6)

Giovanni Valentini (1582 - 1649) - Canzon a doi Cornetto e Trombon
(Kremsmünster / 1633 - 1639)

Alberik Mazák (1609 - 1661) - Ave Maria
(Viennae, 1649, tisk / Kroměříž, 1649, tisk)

Giovanni Antonio Rigatti (ca 1613 - 1648) - Laudate pueri à voce sola
(Venetia, 1640, tisk)

Alexandro de Poglietti (? - 1683) - Sonata à 3
(Kroměříž, rukopis, ca 1680)

Adam Michna z Otradovic (ca 1600 - 1676) - Zdrávas Maria Panno
(Praha, 1661, tisk)

Heinrich Ignaz von Biber (1644 - 1704) - Rosenkranz-Sonaten / Zvěstování
(Salzburg, 1670 - ca 1675, tisk)

Alessandro Grandi (1586 - 1630) - Sinfonia
(Venetia, 1626, tisk)

Anonym Salve Regina à 4
(Kroměříž, 1659, opis P. J. Vejvanovský)

Anonym Sonata à 4
(Kroměříž, 1659, opis P. J. Vejvanovský)

Georg Muffat (1653 - 1704) - Ciacona
(1690, tisk, dedikováno císaři Leopoldovi I.)

Georg Arnold (1621 - 1676) - Canzon à 4
(Bamberg, tisk 1659 / Kroměříž, ca 1660, rukopis)

Biskupská hudební sbírka

Kapela biskupa Karla z Lichtensteina-Castelcorna byla nejvýznamnějším hudebním souborem v českých zemích v druhé polovině 17. století, kterému se nemohl žádný jiný soubor široko daleko vyrovnat. Biskup patřil mezi nejvýznamnější osobnosti druhé poloviny 17. století na Moravě, kde působil jako nejvyšší církevní hodnostář a jedna z politicky a hospodářsky nejvlivnějších osobností té doby. Z tohoto důvodu také dbal na to, aby bylo jeho panství dobře reprezentováno dvorní kapelou, která měla i přispět k novému rozvoji kulturního života značně narušeném třicetiletou válkou.

Významným dokladem hudby kroměřížské kapely je sbírka hudebnin biskupa Karla Lichtensteina. Kromě hudebního dění na biskupském panství sbírka představuje neobyčejně významný souhrn materiálů pro bližší pochopení barokní hudby nejenom v českých zemích. Její význam spočívá v tom, že je největší hudební sbírkou z druhé poloviny 17. století dochovanou ve střední Evropě. Sbírka je velice cenná svým obsahem děl významných hudebních skladatelů z Vídně, která se nikde jinde nedochovala. Jsou to díla skladatelů u císařského dvora Leopolda I., kterým byl Giovanni Valentini nebo J. H. Schmelzer. Mimořádnou cenu zaujímají díla kapelníků salcburského dómu Heinricha Ignaze Bibera nebo Andrease Hofera. Biskupova sbírka má také stěžejní význam pro českou hudbu 17. století. Kromě skladeb P. J. Vejvanovského totiž obsahuje řadu děl českých hudebních skladatelů, jako např. Adama Michny z Otradovic, Jiřího Melcelia, Alberika Mazáka, J. A. Brücknera a některých dalších.

Sbírka dále obsahuje i díla skladatelů ze zahraničí, působících u nás. Lichtensteinova hudební sbírka obsahuje především skladby církevní, které sloužily k provozování hudby v kostele sv. Mořice při bohoslužbách a mších. Na druhou stranu čítá i mnoho skladeb světského rázu, kterými byly různé druhy sonát a baletů, sloužících nejčastěji k bálům a masopustním zábavám. Důležitou roli týkající se budování sbírky můžeme připsat P. Vejvanovskému, který měl v kapele vedoucí postavení. Skoro polovina skladeb Lichtensteinovy sbírky a větší část partitur byla napsána přímo Vejvanovským. Hudebniny Lichtensteinovy sbírky byly zaneseny právě Vejvanovským do kostela sv. Mořice, kde působil jako ředitel kůru. Vejvanovský údajně vlastnil i svou vlastní hudební sbírku.

Jak již bylo řečeno, Kroměříž byla tehdy velice ovlivněna hudebním děním u císařského dvora ve Vídni. Biskup si nechával zasílat zprávy o tom, jaká hudba se hraje u vídeňského dvora a snažil se o to, aby taková zněla i v jeho rezidenčním sídle. Proto navázal osobní styky s tamějšími hudebníky a nechal si pravidelně zasílat jejich skladby. Mnoho skladeb vídeňských skladatelů bylo však opsáno i v Kroměříži. Důležité pro biskupskou sbírku jsou také styky se salcburským prostředím. Odtud se dochovalo kolem 49 opisů skladeb. Biskupova kapela také spolupracovala s ostatními moravskými hudebními soubory a zřejmě i s duchovními řády, jakými byli olomoučtí jezuité či pozdější piaristický řád. Hudební sbírka nám zprostředkovává zajímavý pohled do tehdejšího hudebního života Kroměříže, která byla neuvěřitelně živým kulturním a uměleckým střediskem a vynikala tak mezi ostatními biskupskými městy.

Zájem o sbírku projevili historikové na počátku 19. století. O její záchranu se však zasloužil až arcibiskupský archivář Dr. Antonín Breitenbacher, který se o ni začal zajímat roku 1927. Nechal všechny noty převést na zámek a tam je roztřídil s pomocí hudebního historika Dr. Emiliána Troldy a o rok později vydal tiskem katalog sbírky. Původní počet hudebnin Lichtensteinovy sbírky z roku 1965 byl 1397 kusů. Výsledky srovnání dochovaných hudebnin s inventářem z roku 1695 však ukázaly, že skoro jedna čtvrtina skladeb byla ztracena nebo ukradena. Jednalo se údajně i o skladby Bibera, Vejvanovského, Rittlera nebo Schmelzera. Co se týče uspořádání sbírky, Breitenbacher nalezené hudebniny roztřídil podle původního inventáře a rozdělil je do dvou skupin, na tisky a rukopisy. Valnou většinu Lichtensteinovy sbírky tvoří rukopisná díla a z malé části to jsou díla tištěná.

(převzato z diplomové práce Bc. P. Plačkové)

Richard Šeda

absolvoval obor hra na trubku na Konzervatoři v Českých Budějovicích ve třídě Jiřího Pelikána. Již během tohoto studia se zajímal o tzv. historicky poučenou interpretaci staré hudby. S cinkem se poprvé seznámil a své první koncertní zkušenosti získával v souboru Ritornello pod vedením M. Pospíšila. V roce 2005 zahájil své soukromé studium hry na cink na několika interpretačních kurzech v Praze a ve Francii u francouzské cinkenistky Judith Pacquier. Z jeho působení v mnoha zahraničních souborech staré hudby jmenujme například Capella Sagittaria Dresden, Concerto Copenhagen, Marini Consort Insbruck, L´Arpa Festante München, Wiener Hofburgkapelle.

V České republice spolupracuje např. se soubory Cappella Mariana, Collegium Marianum, Ensemble Inégal, Collegium 1704 a další. Nedílnou součástí hudebního života Richarda Šedy je i jeho rodné město Dačice. V místní Základní umělecké škole vyučuje hru na zobcové flétny a trubku a kromě častých vystoupení se svými žáky dosahuje také úspěchy v celostátních soutěžích ZUŠ. Věnuje se také hudebně badatelské činnosti a spartaci starých tisků. Jeho badatelský přínos v oblasti hudby 17. století je zmíněn i knize Jiřího Sehnala "Pavel Josef Vejvanovský a kroměřížská hudební sbírka".

Marie Rosová

je absolventkou sólového zpěvu na Konzervatoři v Brně ve třídě Něvy Megové. Již během studia u ní rostl zájem o starou hudbu a její dobovou interpretaci. V současnosti studuje druhý ročník na Akademii staré hudby při FF MU v Brně obor Teorie a provozovací praxe staré hudby zaměřující se na zpěv pod vedením sopranistky Ireny Troupové. Od dětství se aktivně věnuje vokální chrámové hudbě. Působila v různých pěveckých tělesech jako je Magna Diesis, Brno Contemporary Vocal Ensemble, Vox Iuvenalis, Husovický okrašlovací spolek pěvecký.

V současnosti je členkou a pravidelně vystupuje na koncertech se smíšeným vokálním sborem Ensemble Versus (pod vedením Mgr. Vladimíra Maňase Ph.D), který se zaměřuje na duchovní tvorbu období renesance a 20. století, zpívá na různých festivalech (Musica Figurata, Feste Theatrale, Velikonoční festival duchovní hudby) a soutěžích (Harantovské slavnosti staré hudby na hradě Pecka) a v březnu tohoto roku natočil CD Cantiones sacrae.

Aktivně spolupracuje s dalšími soubory zaměřující se na autentickou intepretaci jako je např. Ritornello (pod vedením Michaela Pospíšila) nebo Capella Ornamentata (pod vedením cinkenisty Richarda Šedy). Účastní se letních hudebních kurzů staré hudby pořádaných Michalem Pospíšilem v Jindřichově Hradci.

CAPELLA ORNAMENTATA

(rozuměj jako "kaple ozdobená" nebo "zpěvy ozdobené")

Hlavním posláním ansámblu je autentická interpretace převážně duchovní hudby 16. a 17. století a prezentace v České republice zatím méně známých dechových nástrojů jako je cink, barokní pozoun, dulcian a dalších. Jeho členové působí v renomovaných českých i zahraničních souborech staré hudby. Má na svém kontě řadu prestižních vystoupení v České republice.

Capella Ornamentata se prezentuje v rozhlasovém a televizní vysílání. V roce 2016 vydalo Karmelitánské nakladatelství jejich první CD "Da pacem Domine" mapující hudbu pro dechové nástroje v předbělohorských Čechách.